Z pohledu duly – o komunikaci a traumatu u porodu

12.04.2018

Jedním z důvodů, pro které si ženy přejí mou přítomnost u porodu, je prevence traumatu.

Jejich žádost může vycházet z potřeby ochrany v nemocničním prostředí, ve kterém se necítí bezpečně a nemají jistotu, že v náročnější situaci budou jejich pocity dobře opečované. Nebo si již někdy zažily nerespektující nebo třeba i nevhodné, necitlivé chování od personálu a nechtějí se vystavit riziku toho, že si to zažijí znovu u porodu. Protože ten přece již sám o sobě bude vyžadovat jejich plnou přítomnost a kapacitu.

Mám jako dula a psycholožka oproti běžnému personálu výhodu v pochopení psychických procesů i krizových stavů, které mohou nastat, a proto mám asi větší spektrum možností, jak se ženou v těchto případech komunikovat. 

Jak ženu a jejího partnera podpořit už jenom (a hlavně) tím, jak s nimi mluvím a jaký postoj v chování k nim zaujímám. 

Je pro mě základem vytvořit atmosféru otevřené komunikace, kde sdílím své zkušenosti, vědomosti i pochybnosti a dávám tím rodičům možnost si vybrat, co s mým názorem udělají. Můžou ho využít jako základ jejich rozhodnutí, vybrat si z uvedených možností tu svou, nebo se mnou můžou nesouhlasit. Je však velice důležité, že tak dělají v kontextu všeho vysloveného, mají jasno v tom, co jsou jejich možnosti a že nějaké existují! Že když se jim něco nelíbí, můžou se zeptat na změnu. Možnost nenásledovat rutinu (ze které nemají dobrý pocit) jenom proto, že v nemocnici vládne atmosféra - tohle uděláme a hotovo, nejsou jiné možnosti, takhle to děláme, maximálně vám o tom řekneme předem. Vyžádáme souhlas - na nesouhlas nebo alternativy není prostor. 

Cítím, že vnáším do porodního pokoje trochu dobré pochybovační atmosféry. Vytvářím svou přítomností a pohledem prostor - na otázky rodičů. Na odvahu říct si o čas na rozmyšlení. Na dovysvětlení. I když nad vámi stojí porodní asistentka a zdržujete ji tím, že si chcete něco rozmyslet, protože si nejste jisti. Vždyť už byla tak ochotná, že se Vás vůbec ptá na souhlas s vykonáním intervence!

Taky vnímám, že do té situace vnáším vědomí toho, že může žena nějakou intervenci odmítnout. I když to někdy od personálu není vůbec vyjádřeno, že tohle jde. 

"Prostě pustíme vodu, to se takhle dělá, žádné rizika to nemá, je to časté a já to doporučuji" (a vy prostě nemáte žádné důvody v tomto kontextu to odmítat). 

Nebo ano?

Zároveň však chápu, že personál často nemá na tyto 'soft skills' vzdělání, nebo nemá ani povědomí o tom, jak moc jejich přístup pacienty/klienty ovlivňuje. Nemají kapacitu být plně přítomni anebo tam chybí ochota se do pacientů vcítit. Když si představím, jak emočně náročné by to bylo, fungovat tak každý pracovní den, s tolika ženami v péči, rozumím tomu, že to nejde. Nebo alespoň ne bez nástrojů duševní hygieny nebo pravidelné supervize, takto to však dle mého vědomí ve zdravotnictví nefunguje.

Tak proto tam je ta dula! :)

Já můžu být plně přítomna, v empatickém naladění po celou dobu. Jsem tam jenom pro tu jednu ženu a jejího partnera. Vědomě poskytuji intenzivní podporu v jedinečné, maximálně důležité životní situaci. Takto jsou naše role rozděleny.

Snažím se na rozdíly mezi námi myslet ve chvílích, kdy klientka potřebuje hodně podpory, já dělám co můžu, jsem tam pro ni plně přítomna a snažím se doprovázet ji procesem (smutku, překvapení, nejistoty, rozčarování, bezradností, čehokoliv...) aby se jí tím povedlo dobře projít a zvládnout to. 

A porodní asistentka jí říká - Paní, (prosím) neplačte. Přestaňte (nám tady) plakat.

V této chvíli na sekundu zatrnu. Takový přístup nečekám a narazí to na moje vnímání celé šíře (oprávněných!) pocitů klientky, jak asi vnímá důsledky nebo překvapivý zvrat, nové informace. 

A pokyn "neplačte" v této chvíli vůbec nepomáhá. Právě naopak - neuznává pocity dané ženy, posouvá její projevy někam, kde nám připadají nepatřičné, zbytečné, možná podávají zprávu, že se žena nedokáže emočně ovládat? 

Uf...!

Je pro mě jako pozorovatele v té chvíli aspoň trochu úlevou, pokud cítím, že to myslí dotyčná dobře, jenom neví, jak s pláčem ženy naložit. Tak se snažím brát to tak, jak je, a být pro ženu co nejvíc k dispozici, v těsném kontaktu. 

Dávám jí najevo, že mám v ní a její sílu důvěru a opřít se může o svého muže  nebo nebo o mě, aby to dobře zvládla. 

Snažím se nenechat prostor na to, aby zpráva "neplačte" v jejích uších doznívala. 

Jak s touhle situací souvisí trauma? 

V mém vnímaní není traumatické jenom něco obrovského, nečekaného, katastrofických důsledků.

Traumatickou může být i situace u porodu, kde žena ztrácí nad sebou a situací kontrolu, má strach, třeba neví nebo dostatečně nerozumí tomu, co se bude dít. Může jí chybět důvěra v personál, který má nad ní moc a bude vykonávat nějaký zákrok. Tato důvěra se buď nestihla vytvořit nebo v předchozí komunikací ani nemohla vzniknout, když s klientkou nebylo jednáno na rovinu, otevřeně a empaticky. Když je pak zákrok bolestivý, invazivní nebo se žena začne bát o svůj život nebo život dítěte, je situace velice emočně náročná až zahlcující. V této chvíli se může změnit v traumatickou událost.

Když jsem se ženou jako dula, je mým úkolem tuto situaci pojmenovávat a ženu podpořit.

Vytvářet prostor na dotazy, když žena něčemu nerozumí. Tím pak mizí možnost vzniku představ, které nás dále stresují a jsou horší, než by byla skutečnost.

Dávat čas k rozmyšlení, aby událost neměla příliš rychlý spád, kde by mohla mít žena pocit, že nad tím nemá kontrolu nebo neměla čas se rozhodnout.

Uznat její pocity, aby v ní nezůstal dojem, že si třeba až moc vymýšlí, neumí se rozhodnout, je nejistá nebo přecitlivělá. Tak to není. 

Podržet jí ruku, aby v tom nebyla sama.

Já jsem tam proto, aby mohla žena zůstat svou, být si sama sebou jistá a zvládat nečekané události tak, aby v ní nezůstaly šrámy. Aby mohla být v bezpečí. Aby mohla být hrdá na to, že přivádí své děťátko na svět.


Inspirací pro tento článek mi byli momenty z některých doprovodů u porodu, práce s tělem na workshopech - Masáž jako léčení po traumatickém porodu s Annou Gedre a vjemy z Biosyntetické přípravky, dále kniha Probouzení tygra, kterou momentálně čtu.  Pořád se učím být jako dula pro své klientky dobře k dispozici, no tyto poznatky, které jsi v průběhu své praxe uvědomuji, jsem chtěla s Vámi sdílet.

Napsala Anna Fiľová, 8. 10. 2017

Sdílejte článek prosím jenom s uvedením zdroje.